Končí letní sezona pod Marmoládou a já dostala oznámení, že nás navštíví vzácní hosté. Prý si přejí poznat místo a lidi, za kterými co rok a několikrát jezdí desítky jejich spoluobčanů. A ne vždy jen prostých :-) Jak věc pochopit? Vzpomínáte na knížku Nebát se přát si? Na příběh politika a slavného fotbalisty, který mi na břehu našeho jezírka vyprávěl o svém životě, třebas jak chodí sám na ovoce do svého sadu? 

Giorgio se stal před pětatřiceti lety kapitánem regentem, česky správně „vládnoucím kapitánem“ páté nejmenší země na světě… odbojné Serenissima Repubblica di San Marino, do češtiny doslovně Nejvznešenější republiky sv. Marina. A přijel tehdy též poprvé do nově založeného kempu pod nejvyšší horu Dolomit. „Piráti a vzbouřenci“ ze sanmarinských skal měli vždy blízko k tvrdému horskému národu Ladinů, k našemu kraji v Průsmyku Stínů.  

Od té doby tady v horách zůstalo jejich srdce. Máme tu přátele ze San Marina, kteří jsou v Malga Ciapela rok co rok po desítky let. Narodily se jim zde děti, vyrůstají na našich loukách a mají děti vlastní. Je to tu jejich druhý domov. Moc si toho vážím a tak jsem zůstala paf, když mi přišla ofiko zpráva, že současní vládci Republiky San Marino, kapitáni regenti, přijedou pozdravit jakousi královnu marmelád :-), bývalého kolegu vládce San Marina Giorgia a také toho malého marmeládového prince ze Salaše Ciapela. 

No jo, ale já byla ten den s prckem u lékaře a tak mne musel zastoupit fousáč. Zvládnul to dokonale, celá delegace i s rodinami a strážci se u nás občerstvila, převzala a dala dárky :-) a pak vyrazila k srdci Dolomit nahoru nad Malgu Ombrettu, Salaš Stínů. 

Den poté zašli za naším starostou, culil se od ucha k uchu, bo ho moc baví být s důležitými a vlivnými na fotkách…, po chvilce mu ale úsměv tuhl. Lehce mu vyčinili, pak ještě jednou více, to dokonce za účasti státní televize. V kraji našem vládně nespokojenost s jeho prací. Důrazně pak Andreovi doporučili, že ti pod Královnou Dolomit, ti, co přišli z dalekých šumavských hvozdů budovat nový život v tomto zapomenutém kraji, potřebují jeho aktivní podporu a pomoc. Aktivní řekli velmi, ale velmi pomalu a s akcentem potomků válečníků, dědiců nejstarší republiky světa, co se umí postavit komukoli. Máme silné zastánce, ač z malé země, tak odvážné a silné…  Na druhé straně máme starostu, který potřebuje minimálně zdvižený ukazováček, aby některé souvislosti pobral.

Pod Marmoládou skončilo léto a my míříme na další expedici. Sever nás čeká. 
A ještě pár fotek :-)