Podle zprávy, kterou v těchto dnech otiskl deník Die Welt, zemřelo v loňském roce na evropských silnicích o mnoho lidí více, jak loni. Jsou to smutná a děsivá čísla. Desítky tisíc lidí co rok… Téma, které nás straší, fakticky nahání strach: jezdím Evropou sem a tam, jsem extrémním účastníkem silničního provozu (za rok první expedice jsem najela přes 100 000 kilometrů, a Ostrovní expedice není o moc kratší), navíc ve voze vozím stále obě malé dcery. Ano, někdy se bojím. Ačkoli jezdím obezřetně, snažím se předvídat, trénuji krizové situace, muž mě naučil mnohému, co může život zachránit & jak mohu nehodě předejít, zpomalila jsem… také. Zpomalila jsem tak nějak všeobecně a především pak, vyměnila jsem všechna auta mého dosavadního života za Volvo. Jsme nerozlučnými partnery. Já mám tu čest být Volva v Čechách ambasadorem, a ono je mi… nepolevujícím osobním strážcem.

Jezdila jsem auta silná a rychlá, dělala psí kusy a nepřemýšlela zase tolik o tom, co může v příští vteřině změnit můj život. Narozením E-lišky se mnohé změnilo a porodem Ronji jsem se od obdivovatelky dravé akcelerace, mánie, co trhá asfalt a smrdí na hony, posunula k člověku, kterému za volantem najednou nějak silněji záleží… na lidech okolo. Na vlastní rodině, na ostatních, které potkávám, na životním prostředí, prostě a jednoduše na životě.

Projela jsem na expedicích šedesát zemí vlastním autem či karavanem, a často se o zážitky dělila s čtenáři tady na webu, nebo na sociálních sítích. Někteří nevěřili, že mnou popisované věci se dějí, jiní bagatelizovali zážitky i můj strach. Prý holka… Vše byla ale pravda. A dnes mi jí opět potvrdili. Bohužel. Za řidiče vskutku zhovadilé, co najdeš napříč vozovým parkem, ale s nadprůměrným výskytem mezi těmi z náklaďáků, malých dodávek a pozlacených mastodontů nedanících rychlozbohatlíků, jsem vyselektovala Rumuny, Bulhary, Lotyše a Litevce. Zapletli se mi do několika kapitol Příběhu opravdové vášně, cestopisu právě i z oněch zemí, protože jejich „um“ ohrozit a přivádět k zoufalství druhé… byl a je nepřekonatelným. Nešlo o nich nepsat. Jezdí jako prasata. Až na výjimky, ok. Podle statistik EK jsou nejhoršími řidiči právě ti zmiňovaní. A bohužel, co do úmrtnosti na silnicích překonávají jejich rodné země průměr EU prakticky v násobku. EK mezi zabijácké piráty silnic řadí i Chorvaty.

Nárůst zabitých je patrný i v České republice. Nedivím se. Když jsme z expedice na chvilku doma, musíme snad co den absolvovat stovky kilometrů za volantem. Agresivita, arogance, hulvátství, naprosto zbytečné předjíždění a velmi často i prostý neum auto řídit, to jsou faktory, kterými havraním rakvím, mnohdy bohužel ale i těm bílým, dennodenně nadzvedáváme víka!

Řídím Volvo. Řídila jsem několik jeho modelů a vždy jsem tak - k bezpečnosti na silnici pro moje děti - přidala velmi významné plus. Nyní řídím už patnáct tisíc kilometrů nejbezpečnější auto na světě, auto, které zároveň pomáhá řidiči předcházet nepříjemnostem, které mnohdy umí zakročit, pokud řidič selže. Chtěla bych, aby to tak měli i mnozí další! Přála bych Volvo tolika rodinám…

Velmi si vážím toho, že díky spojení Volvo & Blanka si někteří z vás právě Volvo koupili, píšete mi o tom a posíláte fotky z výletů a bezpečných návratů domů. To je prostě bomba! Jsem právě proto moc ráda, že jsem se stala tou severskou ambasadorkou. Ne, nemyslete si, není to (jen) proto, že tu značku reprezentuju a užívám si její vstřícnosti, ale hlavně proto, že ukazuju, kdo by měl být budoucím zákazníkem automobilky. Střední vrstva. Střední stav.

Přeju si, aby se Volvo z výšin golfu, velkých jachet a symbolu běžně nedosažitelného naklonilo blíže k mladším rodinám, k rodinám, kde jsou děti. K lidem, kteří by si ho mohli koupit, ale potřebují popostrčit, potřebují vidět, že jsou targetem značky, potřebují ho objevit, potřebují ho pochopit a vyzkoušet. Oni potřebují opinion makera, kterému budou důvěřovat. Potřebují slyšet, že až půjde moje E-liška do školy, nikdo od toho roku ve Volvu při možné nehodě nezemře. To je zatím sen. To je automobilky veřejný slib!

Chci, aby nejbezpečnějšími auty na světě jezdili ti, co i jinak dbají na kvalitu života svého a svých dětí, lidé, kterým záleží na… třeba i na cyklistech na šumavských úzkých silničkách, na chodcích, co nerozumně přebíhají pražské křižovatky, na jiných řidičích, ale také třeba na srnkách.

Kupujeme dětem drahé oblečení, už začínáme dbát na kvalitu jejich stravy, vozíme je za exotikou na druhý konec světa, mají elektroniku, o které se nedávno nesnilo dospělým, posíláme je na drahé a mnohdy zbytečné kroužky, jsme ochotni platit za nejlepší lékaře i prevenci, vidíme je na dobrých školách… Ano?! Tak proč jim nedat plnou bezpečnost v nejnebezpečnějším běžném pohybu, který za svůj život absolvují?! Při jízdě autem!

Ano, tím autem, které přeci nemusí mít řvoucí vejfuk, dunící motor a subwoofer přes celej kufr, nemusí mít šest válců a polykat 15 litrů při nesmyslném dráždění silnic, to přeci už nemusí, viďte. Jde to i jinak. Pojďme o tom přemýšlet společně, a pojďme se namísto zbytečností zajímat o bezpečnost aut, kterými jezdíme, pojďme udělat společně silnice bezpečnějšími nejen stylem jízdy a chováním.