Eli tým vyjel na trénink „k nám kdysi domů“. V plánu byla trasa z Mechova podél kanálu. Jedenáct kilometrů tam… a to samé zpět. Naše sedmiletka honí kilometry nejen během, ale i doplňkovým prostředkem lepším a zdravějším, než je kolo: silniční koloběžkou! Pro běžce ideální vedlejší průprava! Poprchává, ale to našim neva. Vzhůru do mimokomfortní zóny tvrdé přípravy na OH 2032!  

Užívají si to dokonale, z fotek je jasné, že my, co jsme zůstali doma makat, můžeme jen závidět. Ale… 22 kilometrů na kolobrndě není procházka parkem, zvláště pak, když malá indiánka za sebou stále slyší… „Tempo, anděli, drž tempo, prodluž ten krok, dej do odrazu sílu, zaber, hej… zabééééér!“ 

Jen jedna věc nějak neštimuje. Vlastně je to děs! Příšerný. Závodnice se otáčí na místě, kam se během našeho žití na Srní chodívalo koupat, přirostlo nám k srdci a o to více zamrzí, v jakém stavu se dnes opět nachází: 

Hradlový most, říká se mu Rechle, odvádí část vody z řeky Vydra do Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Ten samotný je unikátním dílem mistrů tehdejší doby! Ale já mluvím o mostu! Byl dlouho v rekonstrukci. Na tu se ku společnému zásahu vzedmuly svaly správy Národního parku, Chráněné krajinné oblasti Šumava a Západočeské energetiky Plzeň. Je tomu přesně dvacet let, co ho slavnostně otevřela nejedna hlava pomazaná. A dnes? 

Prohnilý, ztrouchnivělé dřevo, rozpadající se trámy, poničený tu i tam, vskutku smutný pohled na dílo „mistrů doby dnešní“. Doufám, že je těm koumákům stydno, kdykoli na něj omylem zabrousí! A mezitím též! Tolik promrhaných milionů a lidské práce :-(  Můj muž loni stavěl dva kilometry nad mořem v pasu Ombretta (bočnice nejvyšší hory Dolomit Marmolady) mostek. Několik dnů a měl k ruce jen 2 kamarády, čtyřkolku horské služby a pár seker. Celé dny jim pršelo. Porazit modříny, odkornit, stáhnout je horou (ručně) na místo určení, udělat základy, tesat, pasovat, zajistit, zpevnit… V zimě se přes něj valí laviny, mimo zimu závaly při deštích, které sebou nesou dolů tuny materiálu. Přírodní podmínky stonásobně horší těm šumavským. A lidí po něm projde stejně, jako po tom šumavském, navíc musí umožnit průjezd a průchod také záchranářské technice, pásovému přepravníku z horské chaty Falier a dvakrát do roka desítkám krav z horské pastviny. Rozdíl? U našeho mostu v Dolomitech je patrná jedna věc, stoprocentně tu bude ještě dávno poté, co jeho stavitelé opanují Věčná loviště! Ruku na to!

Co dodat závěrem? Že práce i sport se musí dělat poctivě, pokud se má jednat o výjimečné cíle! Naše malá atletka do tréninku vložila a vkládá vše, i díky tomu má nově od svého partnera – sponzora k dispozici další silniční koloběžky, které běžkyni a jejímu týmu super moc pomáhají v přípravě! Díky Radku, díky Addera Sport!

P.S. tatínek to vidí podobně, Radku, vůbec nikoho neproklíná :-), jen těch 22 km (a další tréninky) musí malou honit na druhé kolobrndě… s jeho 100 i více kily a pětapadesátkou za krkem :-)