Zastavím se, odmlčím se, nezlobte se
Zveřejněno 14.10.2020
Přijela žena, které si už roky, ať jako šumavská kavárnice nebo jako cukrářka, co začínala na Srní v rozpadlém domě, velmi a velmi vážím. Miluju její dorty i kuchařky… Napsala jednou v noci a přijela. Známe se dlouho, potkáváme se náhodně, ale teď byla u nás doma. Vařila se marmeláda a povídalo o všem. Závidím jí její sílu, vitalitu a ten úsměv i ve chvilkách, kdy na konci tunelu světlo jen probleskuje.
Bylo to moc príma, násobně v této divné době… Přítomnost ikony české vysoké cukrařiny v mé Akademii marmeládového umění pohladila.
Ale svět se dál řítí někam, kde být nechci a neumím. Dny se přesýpají mezi tmou a pošmournem, a já chci zastavit. Rozmyslet se. Rozhlédnout se. Kde je to světlo?
Děkuju za pochopení.
A děkuju Tobě, IF.
Komentáře
Pro možnost komentovat se musíte Přihlásit
Jůůů, při každé návštěvě Prahy musíme do Werichovy vily. Kávu, její zákusky, zmrzlinu a nepřekonatelnou atmosféru toho místa celá rodina milujeme! Nádhera!
No a teď už to nikd nebude... jako bylo :-/ Je mi toho líto...
Nooo, trochu se bojím...IF cafe ve Werichově vile, doufám, bude dál!
Zdravím Blanku i ostatní přátele. Situace není nijak růžová, věřím však že to nakonec zvládneme. Blanko, je nám smutno... škoda, že nejde vložit fotku. Přidala bych orchidej, která mi právě rozkvetla pro radost. Opatrujte se všichni ...
IF. Její citron musim mít při každé návštěvě Prahy. A při jeho jezení zavírám oči. A její neskutečný vaječný koňak...
Blani. Tobě písnu mail. Jen mi dej trochu času pochytat myšlenky...bo se mi vůbec nelíbí, co to tady píšeš!