Tohle musíte zažít! „Brutálně Nadržený Milfaitky“. To se nedá napsat jinak. Musela jsem je krotit. Ségry byly k neudržení snad dva týdny. Napětí, vůle, odpočítávání dnů do startu. Otázky, kdy UŽ? Mie plály oči touhou bojovat, Eli plakala, že nemůže běžet i s dospěláky druhý večerní závod. 

Žádná nervozita, průjmy a chvění strachem…, žádné, co když to nezvládnu, to bude dlouhý, co když tam bude někdo rychlejší, na to nemám… atd., nic! To naštěstí nemáme ve „škále pocitů, nálad a důsledků“. Je to úžasný! Co? Přeci TO, co se nemohou naučit životem na naší straně zdi…   

Tohle se prostě ještě nestalo. Těší se na každou akci, jasně, vždycky, ale to, co se doma dělo před startem seriálu NN Night Run v Brně, to byl absolutní mazec! Kdybychom náááhodou do Brna neodjeli, byla by z toho doma vzpoura. Defenestrace. Revoluce. Povstání. Armagedon. Nakonec tomu propadl i Max. Na závody chtěl doma prostě každý. 

Celou cestu pršelo. Mia si přála jet v závodním dresu už z domova. Max snědl pytel sušených švestek… a mezi Telčí a Třebíčí jednou z nich na okénko vozu maloval velkou medaili, no a Eli… zasněně koukala do dálky a oči se jí krásně leskly. 

Konečně souboj. 
Konečně závod! 
Konečně! 

Příběh dětského šílenství. 

Mia v kategorii U6, tedy děti do šesti let, bojovala na trati 400m s třicítkou konkurentek. Ale jen první dvě zatáčky, pak převzala vedení a neustále ho zvyšovala. Do cíle dobíhala jako Matka draků za bouře zrozená. Hrdá, rozhodná, jistá. Ten výraz v jejím obličejíčku, to tisknutí si medaile… Je úplně jiná, než její sestřička Eli Anna, to bude ještě jízda :-)

Za pár minut odstartovala kategorie U9, děti do devíti let a v první řadě naše sedmiletka. Tam to bylo o totálním sprintu, jako kdyby po 100 metrech byl už cíl. Ta… potřeba běžet, závodit a popasovat se překonala jakoukoli taktiku, která by v běhu na 800m měla dominovat. E-lišku nešlo nijak ovlivnit, moderovat, prostě letěla. Náskok si držela až do cílové rovinky a nenašla přemožitelku, porazila i všechny chlapce. 

No a pak bláznění s kamarádkama, pak malování čumáčků, pak převzetí cen a dárků od organizátora… napětí nepolevovalo, holky šílí ještě hodinu po. Pak konečně do auta a… tři hodiny domů. 

Vše se povedlo a my děkujeme každému jednomu za podporu, hlavně na Eli instagramu to byla síla, a velké poděkování patří především organizátorům za dokonalý závod. První po covid lockdownu! Jsou to borci největší!  

Tak za týden další závod!  

A pokud máte chuť na filmík z Brna, pak je právě teď k vidění na instaprofilu malé olympioničky. 
Fotografie najdete jako vždy v galerii. 

Krásné pondělí!