Osud nás rozdělil. Ne všichni mají tu výsadu, že mohou reprezentovat. Rovnost neexistuje. Svět je nespravedlivej. Ne každému se dostane hógo fógo hadříků, mejkapu, podpatků a hurá… na obchodní jednání, rautíček, módní přehlídku, sklenku dobrého prosecca… prostě na svatební veletrh!

My ostatní musíme do gumáků a házet, čistit, hrabat, drhnout :-)

Na dnes se toho sešlo. Eliška měla původně závody ve Varech, k tomu veletrh svatební v luxusním hotelu v Plzni, kam zavítala Baruška s Miou (jeden už absolvovala včera v Praze), a já měla rande s bagristou, čističem okapů, zedníkem, malíři a truhlářem. Osud nás prostě rozdělil :-)

No ano, svatební veletrhy navštěvujeme, protože přeci svatby na zámku organizujeme. A protože je to pro nás obor na hony vzdálený a konáním tím jsme obě nepolíbené (však jsme pořád slečny, já i Barča), musíme se někde učit. Tedy, výsada učit se padla na Barču. Já dostala holínky a lopatu. A Maxe do kočárku a hybaj na pole. Dobře, tak do parku, ne na pole. Musím dočistit prostor rosária, které po měsíci a půl práce mohu prohlásit založeným. 

Neuvěřitelným je fakt, že poté, co bagr vyhloubil záhony na růže, a já do nich navezla desítky pytlů substrátu, rašeliny a perlitu, a desítky a desítky koleček kompostu a překátrovaný zeminy, bylo dnes třeba vyvézt (ještě!!!) přes tři tuny zbývající zeminy a kamenů. A to se řekne: sázím si jen tak růže na záhonek :-)

Pak plynule přejdeme k dalším úkolům, překvapením a činnostem, které spojuje jedno: život v domě, který má stovky let života za sebou a málokdo ví, kudy v těch metr až metr a půl širokých zdech něco vede a kdy to tam kdo dával, a kde to právě dnes prasklo. Ale chci být u toho. Co kdyby se našel poklad?!  Nebo zazděná posluhovačka?! Nebo tak… 

Nedávno jsem četla, jak majitel zámku Zbiroh odpověděl na uštěpačnou poznámku typu: „Hm, život na zámku, ty se maj“, slovy dokonale údernými: „Nejraději bych je za ty kecy nakopal do řiti, nikdo nevidí, co práce, účtů a starostí to obnáší“!    

Tak zatímco Mia obdivuje na veletrhu princesky a nevěstky (ano, to je její slovník a nic negativního v něm nehledejte), já obdivuju chlapíka, co nám šplhá po střeše a souseda, jak mi tancuje parkem… s minibagrem.  

P.S. Ve fotogalerii si prosím povšimněte, jak si organizátor svatebního veletrhu váží budoucí možné klientky :-), Mii Ronji, První toho jména, za bouře zrozené a matky draků - během přehlídky ji samozřejmě posadí do první VIP řady :-)