Osobně bych použila tento název: ‘This isn’t just radical socialism, this is madness’. Ale ponechám ten od A. Tomského a s jeho textem vás ráda seznámím. „Podivné na skepsi současného světa je především jeho nevědomý dogmatismus.” G. K. Chesterton.

Žijeme v nepochopitelném světě, v němž politiku ovládají ideologie na přestavbu společnosti a světa. Ještě před několika desítkami let se zdálo, že utopické představy postihují pouze nerozumnou a nezkušenou mládež, která se z náboženského impulzu sdružuje v různých aktivistických sektách. Jak vidno, ani politikům pragmatický přístup pokus/omyl nestačí a mají potřebu vyhlašovat dalekosáhlé vize budoucnosti.

Za pouhých 30 let (2050) mají Velká Británie, Evropská unie i Severní Amerika veliký úkol své ekonomiky zbavit špinavých a povětří oteplujících fosilních paliv a fungovat na čisté, bezemisní výrobě elektřiny. Nádherná představa, a aby ji nikdo nekazil, vtělili ji Angličané, kdysi tak proslavení zdravým rozumem, do svých zákonů a k tomu přídavkem zakázali výrobu spalovacích motorů od roku 2030!

Slibem nezarmoutíš. Kdo by nechtěl žít v krásném elektrickém světě. Zbavíme se smogu ve městech a přestaneme špinit vzduch spalováním fosilních paliv. Cíl nepochybně vznešený a už dnes bychom bez velkých finančních nákladů mohli nahradit uhelné elektrárny plynovými. To ale abstraktní ideologie postižených hlav vědeckotechnickou fantazií nedovoluje, ta nezná míru a kompromis, nevychází z reality uskutečnitelného, nepoměřuje svět náklady a zcela pomíjí zákon nezamýšlených důsledků. Zápas s absolutnem je proto nesmírně obtížný.

Koncem ledna zemřel Paul Krutzen, laureát Nobelovy ceny za průzkum ozonové vrstvy, holandský specialista na chemii ovzduší. Čtyřicet let marně upozorňoval EU na nesmyslné pěstování biopaliv, jež při započtení energie vynaložené v zemědělství na výsadbu, sklizeň, zpracování a transport, emitují více kysličníku uhličitého než fosilní paliva. A nepomohl ani jeho rozbor vysoké spotřeby dusičnatých hnojiv při pěstování řepky, které masivně přispívají k oteplování planety.

Politické dogma lze v EU jen velmi těžko odstranit. Bruselská nomenklatura řídí budoucnost zákony a nemusí se zodpovídat před voliči. Teprve, když už jsou napáchané škody viditelné na každém kroku, eurokrati vymyslí nějaký fígl a politiku přejmenují.

Nyní přišli s nápadem biopaliv „nové generace” z odpadu. Bohužel, nic takového neexistuje. Podle biologů patří biomasa, dřevný odpad, sláma nebo stvoly po kukuřici zpátky do země. I odpad z lesů bude chybět půdním organismům. A protože spalování toho mála, co tu máme, nestačí, tak se do Británie z Kanady a USA dováží 7,5 milionů tun dřevěných pelet ročně pro nevelkou elektrárnu Drax a desítky let potrvá, než drancování lesů nahradí (pokud vůbec) nový porost, jenž nakonec absorbuje dnešní vypuštěný kysličník uhličitý. Němci dovážejí dřevo z Pobaltí a z Ruska. Kde jsou ty časy, kdy se bojovalo za záchranu lesů.

Týdeník Spectator přinesl důkladnou zprávu o astronomických nákladech na výstavbu obřích větrníků (vysokých 35 metrů) na francouzském atlantském pobřeží, které mají nahradit atomové elektrárny. K čemu potřebuje Francie nové neemisní zdroje, když vyrábí 90 procent čisté elektřiny? Brzy zjistí, že čím větší počet nespolehlivých větrníků, tím větší počet záložních elektráren bude potřebovat, jak to nedávno zažil Texas, kde zemřelo při výpadku elektřiny několik lidí, a mnozí se zachránili spalováním nábytku. Guvernéři Kalifornie a New Yorku už před časem nakoupili pro případnou kalamitu tisíce tradičních naftových generátorů.

Větrníky a sluneční elektrárny jsou nespolehlivé, současná věda a technika elektřinu skladovat neumí, možná jednou. Představa elektrifikace celého průmyslu, vytápění všech domácností a pohonu veškerých vozidel na elektřinu je z říše snů a náklady nepředstavitelné. Někdo vypočítal, že by ostrovní království potřebovalo totálně a za stovky miliard liber přestavět rozvodné sítě, vyprodukovat desetkrát více elektřiny a také (babo raď) trojnásobně dlouhé pobřeží.

Taková je síla ideologie. Anglická demokracie je robustní, až začnou lidé chudnout, politiky porazí. V naší nedemokratické Unii to bude o něco těžší.

Alexander Tomský / převzato z novinky.cz