V pátek vyrazil náš tým směr Čechy, Praha, Motol. V sobotu nás čekal závod pořádaný Atletikou Jižní Město. Holky se těší, Mia je k neudržení a Eli vyhlíží, zda bude mít dobré soupeřky, aby to byl fakt pořádný boj. 

Jako poslouchejte, prodrat se skrze ono pražské sídliště ke stadionku a pokusit se v perimetru kilometrovém zaparkovat, to je nemožné. Závidím odvahu lidem, kteří tam žijí… Nakonec si udělujeme výjimku a náš expediční běloušek v kempinové úpravě parkuje uvnitř areálu závodu. Bomba a děkujeme! 

Miu čeká 100m na dráze, zaběhne naprosto luxusní čas, který je dobrým znamením pro květnové finále Čokoládové tretry v rámci světového mítinku Zlatá tretra v Ostravě! Ha! Vítězí a na stupních vítězů se lehce, lehoulince nadnáší… to když ji nesou její PRVNÍ zlatý pohár! 

Eli startuje na trati 600m, jediná v té zimě s holejma nohama, snad prý i proto, aby ukázala nové sponzorské podkolenky od Accapi Italia. Růžové. Tento výrobce funkčního oblečení je E-lišky novým partnerem a malá atletka je jeho nejmenší evropskou ambasadorkou. Pravda je taková, že prostě dokud nemrzne více jak fest, závody chodí bez dlouhých gatí! 

Z videí, na jejichž krátký sestřih vás zvu SEM, je vidět, že startovnímu poli jednoduše utekla. Byl to závod proti času. Sama se sebou. Takové jsou nejtěžší, když chybí soupeř, jakým je třebas její kamarádka a tvrdá bojovnice Štěpánka – soupeř, který běžce stimuluje k absolutním výkonům. Není nezajímavou skutečnost, že Eli poráží i chlapce a kdyby běžela v kategorii dětí starších až o 3 roky, stejně by podle časů dosažených vyhrála… 

Další pražská auto-noc a v neděli větrná hůrka. Motol. Závod, kde malá dva roky nazpět přebírala z rukou Kateřiny Neumannové bronzovou medaili.  Auto pod námrazou, venku fučí jako o závod, ale posádka je připravená! Dobrá snídaně základem a pak jako první na trať. Rozcvičovat. Máme obavu, aby to lehoučkou Miu neodfouklo. Dětí je nemálo, video z dalšího stometrového letu Mii je zde a… fakt na něj mrkněte. Vyhrává a jde fandit sestřičce. 

Eli čeká velmi náročná trať. Šest stovek metrů, velký sešup a pořádné, táhlé, vydatné a utavující stoupání. Opět bez gatí, první na startovním roštu a vyloženě nažhavená. Spíkr akce si ji vezme k mikrofonu a frajersky nadhodí: Jak tak na tebe koukám, tys asi přijela vyhrát, viď. Eli nezaváhá: ano. Evidentně ho to rozhodí, směje se, prohodí něco o tom, že běžci starších generací by se spíše nervózně ošívali a předem vymlouvali, proč nejspíše ne, nevyhrajou, a dalším dotazem směrem k naší Aničce se utvrzuje v tom, že dcerka se na vítězství cítí a bude o něj bojovat. 

Musím uznat, že i druhá holčička běžela krásně, po doběhu ji jde Eliška Anna podat ruku. Dcerka je nadmíru spokojená, však dvě vítězství ve dvou dnech na více jak půlkilometrových tratích se prostě… počítají. Pár momentek ZDE. 

Za dalších 24h už maká na Dukle v rámci pravidelných tréninků, pak se zastaví v zastoupení dovozce lyží Fischer na zkoušce nových běžek a bot (poprvé i páru na bruslení), a další den ji uvítají… super schody. Ano schody! Našli jsme je náhodou cestou kolem. Dá si je téměř 40x hore dole. Je jich na 30. Jde je ostře. Skoky, výběhy, zase skoky, výskoky a opět sprint nahoru a dolů. Kdepak, Mia v koutku nesedí, 70% tréninu jde s Eli. Jen Max to celé… prospal.   

Mno, mohlo by se zdát, že jen běháním jsme žili tento víkend, leč není tomu tak :-) Mrkni sem a uvidíš, co nového jsme připravili k prodeji a další dobroty chystáme!