Nečekaná informace o tom, že Eli jede ráno na poslední závod zimní sezony, zastihla tým… cestou a hradecký Innogy Winter Run. Po příjezdu bylo patrné, že je konec. Že Hradec bude poslední štací. Situace v zemi je tragická. Závody logicky musí stranou, ale na naše sportování v přírodě a doma se to naštěstí nevztahuje :-)

V Hradci fučelo nemálo, všechny běhy byly vyprodané, a E-lišce se sešla super parta, opět! Však to v sobotu byl slavnostní den, děti čekala také oslava narozek! 

Mia vyhrává svoji kategorii, natře to i všem klukům a doprovází ji Eli, protože nejmenší s doprovodem běžet mohou. Pro E-lišku je to už asi šesté proběhnutí si tratě délky 400m, a je jí to šumafuk, žádná únava, ba naopak, chtěla doprovodit i další menší kamarády :-)

Pak startuje slavná trojka: Šárka z Hradce, Bertík z Ostravy a Eli… Když vyběhnou, přihlížejícími to zašumí a slyšíme: no to je trysk, tyhle děti, ty letí! 

Krásný na pohled, super v cíli: zlatý Bertík, stříbrná Šárka a počtvrté zlatá E-liška, spolu s Beátkou na třetím místě v malinkých, a zlatou Miou též v nejmenších. Všechny děti dostávají pozvánku do přistaveného superfára, kde uprostřed stoleček s dortíkem a svíčkami, růžový Möet & Chandon a… předlockdownová oslavička Bertíkových sedmi let! 

Nádhera sama! Dospěláci fandí právě probíhajícím účastníkům běhu na čtyři kilometry, a prckové si užívají zasloužené radosti nejen z narozek, dárečků, ale též ze všech těch medailí. 

Co bude dál, to ví jen čert. My ale nepolevujeme a chystáme se na březnové Mistrovství světa v krosu – Globální virtuální pohár, po kterém už budeme vzhlížet k Ostravě! K Čokoládové tretře v rámci Zlaté tretry! Vrchol roku! Snad se svět uzdraví. 
…………….

Dnes jsem poslouchala podcast s olympijskou vítězkou Katkou Neumannovou – před rokem na jedněch závodech předávala ceny, a Eli s ní má krásnou zarámovanou fotku. Ano, obdivujeme ji! Tato velká sportovkyně naší historie řekla, že pokud atletka překoná bolest z tréninku, hlavně pak u vytrvalostních disciplín, má z poloviny vyhráno. Plně s tím souzním a přesně takto Eli i vysvětlujeme, proč co bolí, jak se tomu věnovat, či ne a kam to vede.

Věřím, že o moc více bolí dopady obezity, hlouposti, lenosti a začlenění se někam do šedi středu, či hluboko pod něj… Je to na nás. Na rodičích. 

Na nás, rodičích, je i to, zda se děti dostanou do oněch 2% budoucích šampionů v jakémkoli oboru, sportu, vědě či kultuře – a to pozor, v tomto věku mají šanci všechny děti stejnou. Psala jsem o tom mockrát, ale dnes mě k této větě „donutila“ jedna E-lišky followerka instagramová, která dětem blahopřála ke zlatu se zdravým rozhořčením, že naše talentky všechen úspěch vyberou a na jiné nezbude… Komentář to byl milý, já za něj děkovala, ano, ale chtě nechtě si musím trochu přisadit: není to o talentu. Neexistuje. 

Nějaké předpoklady, ale ne talent. Vše je o snaze, cílevědomosti, vůli, drilu a touze. Jednoduchý koktejl, kterého se ale bohužel 98% rodičů a dětí nenapije. Přitom stojí před každým. Je to volně dostupná „surovina“ pro cestu na vrchol… 

FOTOGALERIE