Když jsem projížděla půjčeným autem Ameriku, říkala jsem si, že je to fajn, jo, ale dnes už nemám ani fotky. Moji cestu s kolem Sibiří na Bajkal jsem si po letech připomněla náhodou, když jsem v jedné knize o fotografování našla moji fotku z toho koutu světa. Nemyslím si, že to cestování kdysi nějak výrazně formátovalo moji osobnost. A nikdy by mě nenapadlo, že se tomu tak stane. Že vyrazím na cestu, o které budou noviny psát, televize natáčet a vyjde z ní kniha, co bude měnit život jiným. Že se tím budu živit. 

Jednoho dne, to už bylo moje jméno veřejným majetkem a doma na nás co ráno čekaly zástupy zákazníků, zvědavců a novinářů, jsme si pronajali obytňák a odjeli do Provence sbírat levanduli. Pozoroval nás pán, chvilku, a pak nám nabídnul, zda si nechceme sčesat jeho bílou broskev. Stalo se a bylo nám líto, že z denního „zahrádkářského“ zisku, tedy z levandule s broskví, nemůžeme rovnou uvařit marmeládu. Cestou zpět domů muž prohodí, hele, Meruňko, pojď si takový obytňák koupit a odjet do světa, co země to uvaříš marmeládu… budeme daleko od shonu, zájmu médií i všudypřítomného… „můžete se mi podepsat, prosím“. To vše totiž začalo zabírat větší část dne a já už ani nemohla vyrábět. Nepochopitelné, jasně, však jen vařím marmošku – dnes už by se to nestalo, tenkrát do byla bomba. Navíc jsem chvilku před tím porodila E-lišku Annu. Na dálnici. Času bylo pořád méně :-)

Ačkoli jsem nápad považovala za šílený, zrealizovali jsme ho a European Marmalade Expedition 2013 / 2014 se stala mýtickou. Vyšly o ní desítky článků, v televizi byla častěji než novoroční projev prezidenta a já projela na padesát zemí Evropy, kousek turecké Asie a zavítala i do Afriky. Sto tisíc kilometrů, 365 dnů v devítimetrovém karavanu. První rok života naší dcery to byl také! Po návratu jsem vydala zmiňovanou knihu a odjela na Expo.

Po Expu se nám zachtělo opět do světa, cestování se dostalo pod kůži. Sibiří na Bajkal, dolů do Mongolska, dále do Číny. Zpět jižní Asií. Vše domluvené, připravené, záštity převzaté a podepsané, jen objednat expediční kamion. V ty dny mi nebylo dobře. Zkouším test. Jsem těhotná. Porod vychází na mongolsko-čínskou hranici.

Shodneme se doma, že asi ne, že najdeme… bezpečnější expediční trasu. V šestém měsíci odlétáme do Tanzanie. Na Zanzibar. První ostrov patnácti světových ostrovů Volvo & Blanka Milfait Rallye, kde opět vařím marmelády. A opět píšu. Porod vyšel na Sicílii, pod Etnou v městě Messina přišla na svět Mia Ronja. Jo jo, jako ta dcerka loupežníkova ze slavné švédské pohádky. Třetí týden po porodu pokračujeme v expedici – a tak dalších osm měsíců. Zakončujeme ji na souostroví Trinidad a Tobago. Neslyšela jsem, že by jiné batole na světě projelo tolik zemí (mnohé i bez jakéhokoli dokladu, psss), lítalo sem a tam a pak o tom maminka napsala knížku. Po návratu tedy vychází Příběh psaný do vody. Opět v Mladé frontě.

Jsme doma dva měsíce a už to je dlouho. Plán je jasný. Jít. Dlouho jsem chtěla do Santiaga de Compostela, severní cestou, francouzskou, 800 kiláků pěšky. Camino de Santiago. Nakoupíme potřebné, zabalíme, vyrobíme samolepky pro dokonalé zanechání stopy a… měsíc před odjezdem do Saint Jean de Pied, odkud se v Pyrenejích vychází, se nám opět… posune život. Obří změnou. Skok jako prase, řekl by klasik. Poškození cestováním se projevilo na plné kule, koupili jsme si kemp. Jo jo, čtete dobře, kempink. Pro obytky, přívěsy a stany. No, koupili jsme ho v Dolomitech. Nejhezčí, jaký jsem kdy viděla. A že jsem jich viděla a zažila stovky. Příznačně pod nejvyšší horou jménem Marmolada. Vtip? Ale kdepak, prostě to tak asi mělo být… Abych nezapomněla, počátkem roku 2017 jsem se tam odstěhovala s celou rodinou.

Že je s cestováním utrum? Ale prd, není. Na podzim 2017 dopisuji třetí knihu, Nebát se přát si, trochu se postarám o prodej a okolo března na padesát dnů zavřeme a zmizíme opět do Afriky.

All Africa Expedition 2018, to je cesta  do té černé a zelené, pod rovník. Čeká nás objevování, dobrodružství, divočina a psaní. Smlouva zní jasně. Kniha pro děti a nejen pro ně. Tentokráte ale bude jiná, budu ji psát společně s mojí starší dcerkou. Budou to i její zážitky, postřehy, sny a strachy i radosti… 

Cestování máme vryté hluboko v srdci. A naše holky nabírají správný směr od prvních dnů jejich života.