Blanko, trochu váhám, jak Vás mohu oslovit. Vůbec se neznáme a přesto jste mi velmi blízká. Několikrát jsem navštívila Váš web a vždy mě pohled na Vás, Vaše marmelády a fotky šumavské přírody strašně potěšil. Poprvé mi o Vás říkal kamarád. Bylo nebylo, žila jedna žena, která se rozhodla hledat vlastní svět a štěstí a odstěhovala se na nejzapadlejší místo v republice, kde začala vařit ty nejlepší marmelády na světě.

Tenkrát jsem mu nevěřila a brala to tak, že se mě snaží povzbudit k nějaké vlastní aktivitě. Říkala jsem si, hezká pohádka, ale realita bude asi jiná. Jenže pak jsem na Vás narazila znovu a to už i otevřela Vaše webové stránky a pak jen četla a četla. Upřímně Vás obdivuji a moc Vám Váš úspěch přeji. Myslím, že Váš příběh je inspirací pro spoustu lidí. A štěstí je teď dvojnásob, co máte holčičku :).
Jana T.

Milá Blanko, již téměř rok sleduji Vaše podnikání a odhodlání, vracím se na Vaše webové stránky a vždy se těším na další článek v rubrice "Novinky".  Pokaždé, když se cítím sklíčená, smutná nebo beznadějná, vzpomenu si na Vás, a tak trochu přivoním k té odvaze, která z každého článku vykujuje, provokuje a inspiruje. Konečně se našel někdo, kdo má dost osobní odvahy jít s vlastní kůží na trh, nahlas říct svůj paličatý :-) názor a co víc - Pane Bože - dokonce ho i bez obav napsat!

Jako mamina čtyřleté dcery moc dobře vím, jak moc těžké je podnikat s malým dítětem, jak se mnohdy ani kočár na určitá místa nedostane a nakonec všechno, co potřebujete ať už kdekoliv vyřídit trvá třikrát déle. A se samotou mám své zkušenosti také - nanosit vodu, naštípat dřevo, když napadne sníh, tak pokud se sama neprohrabete k silnici, pluh k Vám nezajede..... ale je tam krásně, vzduch voní, srnky chodí na návštěvu a shon velkoměsta i jeho vynervovaní obyvatelé se svojí negativní energií a zarputilým výrazem ve tváři na Vás nedosáhnou.

Držím Vám palce a moc děkuji, že stále ještě jsou lidé jako Vy, co chtějí dělat věci po svém (a dobře), nejsou ochotni nechat se, jak já říkám, zatlačit do formičky tzv. správného života - tím myslím "jistotu" zaměstnance, večery u televize a víkendy strávené v supermarketech. Nic z toho mě v životě neláká a lákat nebude, ale myslím, že jsme stále v menšině, kterou se většina stáda snaží zatlačit do ústraní. Děkuji, že neumíte držet pusu, že remcáte, nenecháte si nic líbit, milujete to, co děláte a je to na Vaší práci i energii, kterou jí věnujete zatraceně vidět. A víte co, tím co děláte a jak to děláte vždycky seberete argumety těm, kteří by Vás nejraději viděli jako součást šedého stáda, které jde přesně tam, kam pasáček pískne.

Držím Vám palce, přeji hodně zdraví Vám, Vaší dceři i celé rodině a věřím, že i já s dcerou jednou sedneme do auta zazvoníme u Vás na Pohoří, přivoníme a ochutnáme nejen úžasnou marmeládu, ale odvezeme si s sebou i kousek té úžasné energie, kterou kolem sebe šíříte.
Mějte se krásně ...... a s vášní :-)) Iva a Nelinka :-)

Nevíme, čím to je, ale... je to čtivé :-) Článek od Lucie si nakonec přečetlo téměř 30 000 čtenářů a stal se nejčtenějším v měsíci. Nejinak dopadl ten na Idnes, kde prý i smaotné editory překvapilo, jak byl čtený. Stejně tak milý článek na novinky.cz, kde si jej "nalistovalo" dodnes téměř 80 000 zvědavců... kterým tímto moc a moc děkuji. A samozřejmě děkuji autorkám textů a jejich dvorním fotografům!