Její světový rekord je téměř tak starý jako já. Za tu dobu ho nikdo neposunul, ačkoli se sama atletika posunula kupředu o kroky mílové. Vlastně, opravdu se posunula? Neposunula se jen technika, vybavení, sportovní výživa a medicína, sportovní marketing okolo a vědomosti?!

Ale to ostatní, to co z atletiky dělá královnu sportu? Krásná bolest, po které se sílí? Ideály? Poctivost? Tréninkové dávky z dob Emila Zátopka? 

A myslíte, že by dnes šlo povědět mladé atletce, že nepotřebuje halu, že trénovat se dá i na hnoji, jako slyšela Jarmila? Myslíte, že by některá atletka současnosti zvládla nálož tréninku, jako ona? Neprávem je zapomínaným symbolem sportu, osobností a hvězdou největšího významu. Kdyby žila v Německu, Francii nebo Americe, měla by vše o moc jednodušší… byla by slavným idolem, vzorem dennodenním nejen sportovcům i vipkou ze žurnálu. Stála by ale o to Jarmila Kratochvílová? 

Fenomenální čeští sportovci by měli být nejen vidět, ale též slyšet. Vyprávění, příběhy, rady a názory lidí, jako je právě Kratochvílová nebo Jágr a Sáblíková, by měly být základním studijním materiálem nejen rodiče-trenéra, ale též primární povinnou sportovně motivační literaturou malých adeptům na budoucí tituly mistrů a mistryň. A co teprve čtení o Zátopkovi… Vlastně by o nich měli vyprávět už ve školkách! Všem! 

Co myslíte, jak budou rodič a trenér dnes reagovat a vysvětlovat dítěti větu Jarmily Kratochvílové: O svoje rekordy tady doma se neobávám, dnes je zvláštní doma pro mladé. 

Jestlipak si rodiče přiznají, že to není vyšší náročností doby, že to není a rozhodně není větší složitostí nebo horším počasím, ale tím, že (nejen podle Jarmily): „mladí nejsou zvyklí pracovat, existuje spousta jiných priorit, od mobilů přes počítače. Krom toho už nejsou tak odolní. My pořád lítali venku. Pro nás to byla jedna velká tělocvična. Byli jsme víc pohybliví. Dřina, to je strašné plus do sportovního života.“

Poslechněte si část rozhovoru Jarmily Kratochvílové pro česká média: 

Vegetariánka by z vás nebyla?
„Ani omylem. Strejda měl prase a já vyrostla na sádle a mase. Řízky, to byl můj doping.“

Vločky k snídani jste nikdy nezkoušela? 
„Teď jsou nejrůznější energetické nápoje, o kterých my neměli tušení. Já byla z venkova. A zvyklá všechno odběhat na maso. Vločky jsem nemohla, myslela jsem, že se zblázním. Jednou mi doktorka říkala: Na tuhle misku ujedou lyžaři padesát kilometrů a nemají hlad. Tak jsem to jednou v Tatrách zkusila. Jenže pak jsem vylezla ven, ucítila klobásy a musela si dát aspoň půlku. Jinak bych těch dvacet třistametrových úseků prostě nedala.“

Baví vás práce s dětmi, trénování mládeže? 
„Baví mě to pořád, ale letos už jsem měla krizi. Když mladé pořád motivujete, a oni pak nepřijdou na závod nebo si nepřidají jeden úsek, protože jednou je moc teplo, pak zase prší nebo je zima. To je těžké. Víte, oni by chtěli výkony, ale nebaví je to. A to je ten problém. Mě atletika bavila strašně moc. A navíc jsem měla podporu rodiny.“

Vidíte v praxi, že se české děti méně hýbou?
„Doba pohybu nepřeje. Lepší časy prostě už byly. Já trénovala na škváře. Byla jsem pořád špinavá. Dnes je na stadiónu nový tartan. Někdy až smutně koukám, jak děti při tělocviku přicházejí na stadión. Polovina neběhá, má omluvenky, druhá nadává, hýbat se odmítá. Nás tělocvik bavil! Dnes dětí ve sportu ale obecně ubývá.“

Jsou to tvrdá vyjádření? Jarda Jágr hovoří obdobně a v minulém textu jsme použila slova dalších sportovců i odborníků. Stále stejná slova. Můžete odvětit, že je to pohádka minulosti, generace zpět, ale… Ale co třeba výjimeční sportovci o generaci mladší? Jak ti to vidí? 

Namátkou… Barbora Strýcová? Ta potvrzuje, že co den od čtyř, pěti let hrávala na dvorku tenis o zeď, sama se sebou a několik hodin! Byla by mezi nejlepšími, kdyby neznala „pot šetří krev“, kdyby… A víte, čemu podle vlastních slov vděčí za nádherný úspěch Ester Ledecká? Rodičům trenérům a až fanatické posedlosti trénováním! Ale kolik takových dnes máme…  

Psát tento text není nic snadného, zlobím se, ptám sama sebe, proč je situace taková, pak si odpovím a jsem ještě rozzlobenější. Jak moc se posunula doba za těch čtyřicet let. Jak moc se vše změnilo a tohle rozhodně… k horšímu.  

…………………………………….
Jo a ještě k tomu talentu ve sportu, o kterém jsem psala minule tady…. Fanynka Šárka mi pak ten samý večer poslala krásný vzkaz a mimo jiné tam je toto: Talent je odvaha začínat stále znovu.